Kaple Anděla Strážce

Na vrchu Stráži nad Sušicí naleznete centrum kultu Anděla Strážce. Město za své nádherné poutní místo vděčí především dvěma měšťanským mecenáškám Alžbětě Meržkové, rozené Rozacýnce z Karlšperka a Rozině Polyxeně Weisenregnerové z Uračova, které na stavbu andělského chrámu věnovaly pozemky a peníze.

Zrod kaple

Kaple Anděla Strážce, zvaná zdrobněle Andělíček, byla na vrchu porostlém kdysi dubinou vybudována roku 1863 díky přičinění sušického kapucína P. Ladislava Bílinského. Vysvětil ji světící biskup Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi. Původně to byla jen kaple postavená na půdorysu čtverce. Na ambity se čtyřmi dalšími nárožními kaplemi si musela počkat až do roku 1735. Tyto kaple jsou zasvěceny sv. Máří Magdaléně, Panně Marii Mariacellské, sv. Janu Nepomuckému a protipožárnímu sv. Floriánu. Těsně pod schody k poutnímu chrámu najede další kapli z roku 1757, vysvěcenou 14 svatým pomocníkům.

V časech barokní slávy

V dobách největší slávy se na Andělíček konala řada procesí, a to nejen na svátek Anděla Strážce. Tak například v době sucha v roce 1759 se k poutní kapli konalo procesí „za vlažičku“, v roce 1768 pro změnu „za pohodlnější teplé časy“. Na věži vysel zvoneček, kterým se zvonívalo proti mračnům. 10. června 1747 byli v kapli načapáni Pražan Jan Drtina a obyvatel Sušice jakýsi Švehla, kterak se modlí modlitby Sv. Kryštofa a sv. Panny Koruny- patronky hledačů pokladů. Modlitby byly církví zapovězené. Drtina byl vsazen do vězení a vyslýchán, šťastnější Švehla uprchl. Roku 1763 se u kaple chtěl usadit poustevník Matěj Martan, městská rada však jeho žádost z finančních důvodů zamítla. Od roku 1771 u kaple působilo Bratrstvo Andělů Strážných. V roce 1783 ještě kaple zažila velkolepou slavnost, celá Sušice si připomínala stoleté jubileum jejího založení. Celý oktáv se konaly oslavy, mezi kterými nechybělo slavnostní procesí, střílení z hmoždýřů ani ohňostroj. Oslavy stály 248 zlatých a městský magistrát pak děkanovi Prokopu Harrerovi vytkl, aby podruhé takové útraty nedělal.

Uzavření kaple

Děkan k podobným útratám již nedostal příležitost, na trůně seděl Josef II. a ten pro církevní objekty neměl pražádné pochopení. Reformy, které nastartoval, se dotkly i sušické kaple Anděla Strážce. Dne 5. srpna 1791 přivezl vládní komisař guberniální mandát, v němž se nařizovalo, aby kaple byla uzavřena a její jmění odvezeno do Prahy a odevzdáno náboženské matici. 30. května roku 1792 byla kaple prodána v dražbě. Nekoupil ji však nikdo jiný, než samotný děkan Prokop Harrer (kaple stála pouhých 50 zlatých). Opětovného otevření kaple se již nedočkal. Konání bohoslužeb si vymohl až jeho nástupce Prokop Podlešovic. 1. května 1799 bylo ke kapli vedeno slavné procesí a na hlavní oltář slavnostně vrácen obraz Anděla Strážce.

Proměny

Roku 1883 se kaple na vzdory Josefu II. dožila dvoustého výročí. Opět ožila velkolepými oslavami. V předvečer jejího znovuvysvěcení se konal lampiónový průvod a ohňostroj. Dílo sušického lékárníka Františka Firbase. 2. září ji slavnostně vysvětil sám českobudějovický biskup Josef Jan Heis. Kaple se na oslavu náležitě připravila. Opravena byla v tehdy módním novorománském slohu. Nutno podotknout, že oprava to byla mimořádně nezdařilá, množství věžiček a cimbuří Andělíčku neprospělo.

Novorománská podoba je však naštěstí již minulostí, ve třicátých letech 20. století kapli opět opravil sušický stavitel Karel Houra, snažil se z kaple odstranit pseudoslohové ozdoby.

Většina v Sušici vydávaných průvodců ze sedmdesátých let mylně udává, že kaple je vybudována v novorománském slohu. Ten tu opravdu již nenajdete. Zato tu na vás čeká překrásný výhled na město, ale také třeba tarasy s úkryty pro hmoždýře. Budete-li mít štěstí, bude kaple otevřená. V sezónně se tu pravidelně jednou týdně konají bohoslužby. Rozpis bohoslužeb naleznete v děkanském kostele sv. Václava.